Jack Sparrow alias Johnny Depp

Když máte s nějakým receptem úspěch, je pochopitelné, že ho použijete znovu. A pokud máte alespoň nějaké ambice, snažíte se ho ještě vylepšit či alespoň přizdobit, přesně tak, jako to udělal režisér Pirátů z Karibiku Gore Verbinski. Snaha udělat druhý díl větší, bombastičtější a vtipnější ze snímku přímo křičí, přestože pod efektním pozlátkem tvůrci vlastně jen těží z věcí, které si odzkoušeli v jedničce. Zklamaní ale z kina určitě neodejdete. Tak trochu nezamýšleným trumfem prvního dílu byly ­rozevláté kreace Johnnyho Deppa coby kapitána Jacka Sparrowa. I proto tentokrát dostal Depp víc prostoru a znovu dokazuje, že se pro roli podrazáckého korzára snad už narodil. Rozesměje vás i v těch nejprovařenějších scénkách, jako když ukrytý za kytkou ‚nenápadně‘ přecupitá lokál plný hrdlořezů, skvostná je i jeho bezeslovná eskapáda s bambusovým rožněm, na němž má být opečen. Pravda, oproti Prokletí Černé perly občas jeho komické výstupy působí ­krapet násilně a někdy jsou i zbytečně protahované – to ovšem platí spíš pro chvíle, kdy se do gagů zapojí i další ústřední postavy. Jako by tentokrát každá musela mít alespoň jedno vlastní komické číslo… Navzdory podezření z vypočítavosti tvůrců se však přiznám, že jsem se výborně bavila. Pokaždé mě jen napadlo: kalkul nekalkul, hlavně že je sranda. A té je v Karibiku požehnaně. Dokonce tolik, že vám to pomůže pominout jeden zásadní nedostatek – Truhla mrtvého muže je totiž značně překombinovaná, postrádá jednolitý, náležitě vygradovaný příběh a připomíná spíš zběsilou jízdu lunaparkem, kde se, jakmile vyjedete z jedné atrakce, už řítíte do další. A tak hned v úvodu prožijete dramatické okamžiky, kdy jsou v přívalu deště lady Elizabeth a její snoubenec Will (Keira Knightleyová a Orlando Bloom – oba o dost méně unylí než minule) zatčeni pro napomáhání pirátu Sparrowovi, vzápětí budete sledovat, jak je Will propuštěn a vyslán za Jackem s úkolem získat jeho ‚rozbitý‘ kompas, a pak už to jede jak na horské dráze. Sotva se Jack s Willem vyhrabou z ostrova kanibalů, už se za zvuků hrozivých bubnů vynoří z hlubin Bludný Holanďan a jeho kapitán Davy Jones (Bill Nighy) Jackovi dá ultimátum. Buď mu do tří dnů splatí dluh a doručí sto lidských duší, nebo bude sám sloužit v Jonesově neživé-nemrtvé posádce. K tomu si přidejte starý klíč, po němž je pekelná sháňka, kovanou truhlu s tajemným obsahem, vědmu ukrytou uprostřed močálů či podmořskou příšeru Krakena… Už je toho na vás moc? Ve filmu na tom chvílemi budete stejně. Ale dění na plátně je většinou zábavné, takže na hru tvůrců rádi přistoupíte a necháte se bez ustání honit po všech čertech, bombardovat gagy, napětím, nádhernými lokacemi – či pohledem na digitálně vylepšené mužstvo Davyho Jonese. To vypadá jako ‚Star Trek na vlnách‘ a vizuálně odkazuje na Predátora, Kamenožrouta z Nekonečného příběhu, skřety z Pána prstenů i nejrozmanitější vodní havěť. Vrchol pak představuje samotný Jones, dokonale obalený počítačovým slizem. Co by ovšem tahle triková paráda byla platná, kdyby jí nepropůjčil charisma i grimasy výborný Bill Nighy, a neoživil tak jednoho z nejmagičtějších zloduchů poslední doby. Kam se na něj hrabe lord Voldemort. Nezastírám, že druzí Piráti mají řadu nedostatků, jedno se jim ale upřít nedá. Přinášejí strhující podívanou, jejíž děj běží kupředu tak rychle, že nezbývá čas na nudu. A co víc už byste od letního block­busteru chtěli? Jen se nenechte rozladit tím, že podobně jako dvojka Matrixu skončí i Truhla mrtvého muže takřka v tom nejlepším a nechá dveře třetímu dílu otevřené dokořán…